Standardní vstup a výstup, resp. chybový výstup jsou vstupní a výstupní kanály, kterými proces komunikuje se svým prostředím (s shellem). Standardní vstup stdin je obvykle přijímán z klávesnice, standardní výstup stdout a standardní chybový výstup stderr jsou vypisovány na obrazovku. stderr slouží především pro výpis chybových hlášení.
Každý vstup, resp. výstup má přiřazeno číslo. Toto číslo souvisí se souborovým deskriptorem v jazyce C.
0 – stdin 1 – stdout 2 – stderr
Přesměrování standardního vstupu a výstupů nám umožňuje odpojit je od klávesnice a obrazovky a místo toho číst vstup, resp. vypisovat výstup jinam – do souboru, na standardní vstup jiného příkazu apod. Díky přesměrování spolu mohou jednotlivé programy komunikovat. Jedná se o naprosto zásadní techniku – jsou-li jednotlivé příkazy základními kameny, které tvoří budovu programování v shellu, pak přesměrování je maltou, která je drží pohromadě.
Standardní vstup lze načíst ze souboru místo z klávesnice:
příkaz < soubor
wc -l < /etc/passwd ... vypíše počet řádek souboru /etc/passwd
wc -l 0< /etc/passwd ... to samé, ale s explicitním zmíněním čísla deskriptoru
u stdin se v praxi téměř nepoužívá
Jaký je rozdíl mezi voláním wc -l < /etc/passwd a wc -l /etc/passwd? V druhém případě vypíše wc kromě počtu řádek i název souboru. V prvním případě ale data přišla na standardní vstup – wc neví o tom, že pochází ze souboru /etc/passwd a ani ho to nezajímá. Vypíše tedy pouze počet řádek.
Standardní výstup můžeme mimo jiné přesměrovat do souboru. Přesměrování do souboru má dvě varianty – podle toho, zda chceme cílový soubor přepsat, nebo jen připsat data na jeho konec. V každém případě, pokud přesměrováváme výstup do souboru, který ještě neexituje, bude automaticky vytvořen.
date > datum.txt ... zapíše do souboru datum.txt aktuální datum a čas; původní obsah se přepíše date >> datum.txt ... připíše na konec souboru datum.txt aktuální datum a čas
Oba předchozí způsoby můžeme opět zapsat i s explicitním zmíněním čísla deskriptoru. Ani u standardního výstupu číslo deskriptoru obvykle neuvádíme, je však dobré si uvědomit, co se za > skutečně skrývá:
date 1> datum.txt date 1>> datum.txt
Standardní chybový výstup můžeme stejně jako stdout přesměrovat do souboru a stejně jako v případě stdout se můžeme rozhodnout, zda soubor přepsat, či připisovat na jeho konec. V tomto případě však už skutečně musíme číslo deskriptoru uvést – žádný zkrácený zápis neexistuje.
ls /blabla 2> chyby.log ls /blabla 2>> chyby.log
Výstup však nemusíme přesměrovat jenom do souboru. Někdy může být zajímavé přesměrovat stderr na stdout či naopak.
ls /bla > vystup.txt 2>&1 ... stderr je přesměrován na stdout a ten pak do souboru vystup.txt ls /bla 2> error.txt 1>&2 ... stdout je přesměrován na stderr a ten pak do souboru error.txt
Roura je mechanismus, který vezme dva příkazy a přesměruje standardní výstup prvního z nich na standardní vstup druhého. Zapisuje se pomocí |.
ls -1 ~ | wc -l ... spočítá počet souborů v domovském adresáři
Pokud chceme, můžeme rouru opsat pomocí obyčejných přesměrování a dočasného souboru. Ten pak ale po sobě musíme uklidit, takže roura je obvykle praktičtější (a rychlejší). Výhodou je, že si mezi těmito voláními můžete vypsat obsah souboru docasny_soubor a snáze tak pochopíte, proč roura dělá to co dělá. Předchozí příkaz by se tedy dal provést i takto:
ls -1 ~ > ~/docasny_soubor wc -l < ~/docasny_soubor